Ztratila už hodně, bude mít odvahu začít znovu a vydat se novou cestou? Další osud hrdinky autorčiny úspěšné knihy Šťastní lidé čtou a pijou kávu.

Po návratu z Irska je Diane pevně rozhodnutá začít nový život v Paříži. S pomocí svého přítele Felixe se vrhne do práce ve své kavárně „Šťastní lidé čtou a pijou kávu“ a v tomto klidném přístavu potká jednoho dne Oliviera. Je milý, pozorný a hlavně chápe, že už žádné další děti nechce. Nemůže se totiž vzpamatovat ze ztráty své dcery. Když už si myslí, že její život poplyne v tomto klidném řečišti, dojde k události, která zbourá všechny její jistoty, za něž tolik bojovala. Bude mít dost odvahy, aby se vydala jinou cestou?

Bylo to podivné. Od chvíle, kdy se mé nohy dotkly irské půdy, jsem měla dojem, že jsem se po dlouhé nepřítomnosti vrátila domů. Na takový pocit blaha jsem nebyla připravená. Domnívala jsem se, že se tu naopak budu cítit mizerně, že budu smutná, úzkostná, pronásledovaná vzpomínkami. Pravý opak byl pravdou. Každý krok, každý kilometr byl zcela přirozený a přibližoval mě k domovu. Mé tělo i duše si zachovaly v paměti naprosto přesnou vzpomínku na tuhle cestu.

Agnes Martin-Lugand se narodila v Saint Malo v roce 1979. Několik let pracovala jako klinická psycholožka a potom se začala věnovat psaní knih. Svůj první román Šťastní lidé čtou a pijou kávu (Le gens heureux lisent et boivent du café, 2014) vydala nejdřív na internetu a mezi literárními blogery zaznamenal okamžitě úspěch. Krátce poté vyšel v renomovaném francouzském nakladatelství Michel Lafon, stejně jako její další tři romány Entre mes mains le bonheur se faufile (Štěstí mi proklouzává mezi prsty, 2014), Šťastní lidé mají snadný život (La vie est facile, ne t’inquiete pas, 2015) a Désolée, je suis attendue (Lituji, čekají na mě, 2016). Její knihy byly přeloženy do řady jazyků a v současné době se podle její první knihy natáčí i film, na nějž koupila práva společnost TWC.